Jednotné přijímací zkoušky – spravedlivé a vypovídající?

Důvodů proti JPZ (Jednotným přijímacím zkouškám) je daleko více. Stále mi nikdo neodpověděl na zcela zásadní otázku. Co se stane, pokud dojde k tomu, že díky JPZ budou zasaženi učitelé školy virem? Půjde celá škola do karantény? 

Ministerstvo školství stále trvá na jednotných přijímacích zkouškách. Ve čtvrtek v podvečer rozeslalo středním školám další materiály, mimo jiné i manuál k organizaci přijímacích zkoušek. V pokynu je řada problematických bodů. Některé organizační pokyny jsou spíše proklamační, protože jejich realizaci prostě není možné realizovat, což musí vědět i autoři. Pokud by se například měl příchod uchazečů do školy a do tříd provést přesně podle pokynů, museli by žáci začít přicházet do školy hodinu a půl předem. Navíc jako první musí přijít do školy a k „dezinfikaci“ rizikoví uchazeči.
Desetiletí řediteluji SOŠ a SOU. Důležité ale je zejména to, že po celou tu dobu organizujeme v naší škole přijímací řízení pro naprosto všechny obory. Nepřijímáme tedy žáky na základě prospěchu ze ZŠ. Přesto, nebo právě proto, máme školu plnou po střechu. Učební obory dokonce provozujeme na dvě směny, abychom mohli uspokojit zájem co nejvíce žáků.
Po zavedení jednotných přijímacích zkoušek se ukázalo, že prospěch žáků ze základních škol je opravdu dosti problematický, že známky mnohdy mají z různých základních škol jinou hodnotu. Je to však naprosto logické. Učitelé nemohou posuzovat žáky s milimetrovou přesností, jako například výrobce ozubených koleček. Přesto musím říct, že JPZ není to pravé ořechové. Vždyť právě ona činí to, že chce všechny žáky posuzovat se zmíněnou přesností šuplery. Je to však rozumné? Chceme opravdu právě toto? Dokáži to pochopit u všeobecných středních škol jako jsou gymnázia. U odborných škol je to však kritérium poměrně pomíjivé. Uvedu to na příkladu jednoho z našich maturitních oborů – střední pedagogická škola. Chceme od budoucích paní učitelek v MŠ, aby perfektně zvládaly češtinu a matematiku? Zcela jistě ano. Ale zároveň potřebujeme, aby s dětmi rády zpívaly, aby rozvíjely jejich sportovní dovednosti, aby je učily estetice a dalším odborným dovednostem. Proto je pro nás daleko důležitější, jestli má uchazečka hudební sluch, sportovní předpoklady či estetické cítění.
Daleko horší je však fakt, že se po zavedení JPZ ukázalo, že tato zkouška zvyšuje sociální nerovnost mezi uchazeči. Jak uvedl loňský výzkum, rodiče žáků devátých tříd v průměru investují do přípravy na JPZ 8.000,- Kč. To je poměrně značná částka a je jasné, že ne všichni rodiče si ji mohou dovolit. Opravdu tedy chceme zvyšovat sociální nerovnost pro dostupnost maturitního vzdělání???
V tomto roce se však k tomuto všemu přidává i psychická rovina. Bude jednotná přijímací zkouška pro všechny uchazeče stejně náročná? Bude tedy spravedlivá? Podívejme se na to pohledem rizikového žáka ve srovnání s žákem zdravým. Jak se asi takový žák bude cítit, když pojede na střední školu v den JPZ hromadnou dopravou, kde se bude tísnit s desítkami dalších cestujících? Jak se bude cítit v okamžiku, kdy vstoupí do třídy a v ní bude dalších 10 - 14 žáků, kteří nebudou muset mít roušku? Jistě se bude více obávat o své zdraví a svoji roušku pro jistotu nesundá. Bude mít ale stejné možnosti při psaní písemné práce? Zejména tehdy, když budou vedra? Bude mít stejné zdravotní podmínky v takovou chvíli?
Takový žák bude ve výrazně větším stresu. Jeho soustředění asi nebude moci býti takové, jako u zdravého žáka.
Pokud MŠMT trvá na JPZ proto, že chce mít srovnatelná data, se kterými budeme moci dále pracovat, bude je tedy opravdu mít?
Důvodů proti JPZ je daleko více. Stále mi nikdo neodpověděl na zcela zásadní otázku. Co se stane, pokud dojde k tomu, že díky JPZ budou zasaženi někteří učitelé školy virem? Půjde celá škola do karantény? Pokud ne, jak zajistíme, aby zbytek učitelů zvládl další zcela zásadní úkoly konce školního roku – maturity a závěrečné zkoušky (a věřte, že okolní školy nemají učitelů nazbyt a nemohou své zapůjčit)? Nikdo si totiž neumí představit, jak časově ale i organizačně bude náročný květen a červen na středních odborných školách (a samozřejmě i v dalších školských zařízeních). Již nyní horko těžko vytváříme zkušební komise, připravujeme hodnotitele a zadavatele.

Prosím tedy pana ministra Plagu, aby se svým poradním týmem ještě jednou zvážil nutnost účasti všech škol na jednotné přijímací zkoušce. Umím si představit vstřícný krok, kdy by rozhodl pan ministr, že školy se JPZ mohou účastnit dobrovolně. To by jistě přivítali ředitelé gymnázií. Ale pomohlo by to i ředitelům ostatních škol. Možná bychom byli překvapeni, jak málo škol by se následně JPZ zúčastnilo. Ředitelé škol uměli zajistit přijímací zkoušky i před JPZ. Dokáží to i nyní. Ve chvíli, kdy na ředitele školy přenáší MŠMT veškerou odpovědnost, bylo by přínosné, kdyby MŠMT udělalo i opačný krok – dalo ředitelům škol důvěru, že situaci zvládnou. A oni by ji zvládli. Troufám si tvrdit, že stejně „bravůrně“, jako zvládají současnou složitou situaci.
Zcela jistě by tento krok přivítali žáci devátých ročníků a jejich rodiče. Mnozí již nyní z obav spí velmi špatně. Od března bylo nutno učinit mnoho velmi kompromisních řešení – například stran hodnocení, „připuštění všech žáků k maturitě“ a podobně.
Je jasné, že ředitelé škol vše připraví, jak nejlépe to půjde. Je jasné, že školy akci zvládnou. Přesto se ukazuje, že zrušení povinnosti JPZ pro školy, by bylo daleko nejlepším řešením aktuální situace.