Zoufalé MŠMT má máslo na hlavě - Evoluce ve školství 3

V prvních dvou dílech jsem se věnoval mateřskému a základnímu školství. Dnes se zaměřím na střední školství.

Než se však žáci usadí v lavicích středních škol, musí ti, co chtějí na maturitní obory, projít sítem písemných jednotných přijímacích zkoušek z českého jazyka a matematiky. Myšlenka vytvoření přijímacích zkoušek nebyla špatná. Provedení je však zoufalé. Testy se nedaří a každým rokem přibývá připomínek a stížností z řad učitelů. Co je ještě horší, základní školy se přestávají v devátých třídách věnovat svým povinnostem. Mění výuku a připravují žáky na přijímací zkoušky. Důvod? Pochybný. Kdyby totiž byly testy řádně připravené, nebyla by tato činnost vůbec potřeba.

Osobně mi vadí na JPZ ještě více to, že zavírá dveře ke středoškolskému vzdělání některým rodinám. Cílem společnosti by přeci mělo být zvyšování vzdělanosti. A co udělal náš stát? Ve snaze dostat více dětí do učebních oborů, zavírá jim dveře do těch maturitních. Opak by měl být pravdou. Stát by se měl postarat o to, aby učební obory byly atraktivnější. Měl by do nich investovat daleko více financí i energie. Nebo je snad normální, že MŠMT podporuje žáka v učebním oboru částkou 160,- Kč na jeden školní rok = 16,- Kč na žáka a jeden měsíc? Kolik za takto směšnou částku asi nakoupíme nožů, válečků, plechů, misek, surovin a dalších potřeb pro vyučení takového cukráře? Pokud chceme zatraktivnit učební obory, musím jejich žákům nabídnout daleko více než dnes. Díky bohu, mnohé školy již dnes umí dělat zajímavé učební obory, ale je to díky nezměrnému úsilí jejich vedení a učitelů odborného výcviku, kteří doslova kouzlí. Naši učni díky učitelům vyhrávají celou řadu mezinárodních soutěží! Stát má však rozhodně máslo na hlavě.

Dalším problémem JPZ je jejich neopodstatněnost u řady oborů. Z tohoto důvodu bych se přikláněl k tomu, aby byly dobrovolné. Abychom tak zbytečně nevyautovali nadějné sportovce, hudebníky či například malíře ze středoškolských studií. Nezavírejme brány středních škol budoucím specialistům a virtuosum. Dejme pravomoc ředitelům rozhodovat. Oni vědí, jaká je jejich škola, a kdo studium zvládne. Stát od zeleného stolu to moc dobře ani vědět nemůže.Chtěl bych zdůraznit, že rozhodně nemám nic proti tomu, aby byly přijímací zkoušky. Jsou důležité. Ale je potřeba hledat lepší řešení. Různá řešení pro různé druhy škol. 

Stejně jako u základních škol je třeba u těch středních upravit RVP. V mnoha oborech jsou zastaralé a ve většině je třeba i jejich redukce. U učebních oborů bych se přikláněl k redukci počtu hodin, které musí žáci strávit s lavicích. Uvědomme si, že ze ZŠ přichází na učební obory povětšinou žáci neúspěšní, žáci s četnými poruchami učení i žáci ze sociálně méně podnětného prostředí. A takový žák má udržet pozornost a sedět nad učebnicemi od osmi hodin ráno mnohdy až do šestnácté hodiny odpolední. To je opravdu masakr. Věřte mi. Následuje k tomu velmi často hodinová cesta domů (připočtěme i hodinu ráno do školy) a následně ještě plnění domácích úkolů, které zaberou další hodinu. Kolik takovému žákovi zbývá času na odpočinek a na záliby? Jaká efektivita výuky může následovat? Pokud bychom ubrali celkově pět hodin týdně, věřím, že bychom dokázali zkvalitnit vzdělávací proces. Pojďme se i bavit o tom, jestli by nebylo prospěšné část výuky převést na distanční. Samozřejmě ne tu klíčovou. Ale pokud bychom dokázali do výuky zařadit více projektů či skupinových prací, byla by distanční výuka vyloženě přínosem.

Již nyní je jasné, že celá středoškolská výuka potřebuje daleko větší podporu státu. Vidím to u nás ve škole na výuce odborného výcviku či praxí. Daleko efektivnější je výuka na našich školních dílnách, kde jsme schopni zajistit prvotřídní kvalitu. Provoz školních dílen je však nejen finančně náročný, ale ztěžují nám ho různá neskutečně přísná nařízení státu. O tom však na MŠMT „nemají ani páru“.

Závěrem bych se rád věnoval maturitě. Dospěli jsme do stádia, kdy by bylo potřeba jasně definovat maturitu pro gymnázia, obchodní akademie a podobné „všeobecné střední školy“ a jinou pro střední odborné školy. Přikláněl bych se k tomu, aby na „všeobecných SŠ“ byla zaměřena v teoretické rovině (stávající stav) a aby na SOŠ byla ještě více zaměřena na odbornou rovinu. Aby zde žáci museli vykonat z odborných předmětů projekt, praktickou maturitu i ústní maturitu. Nechť například budoucí paní učitelky studia SPgŠ předvedou při praktické maturitě celý jeden den s dětmi v MŠ a ukáží tak svoji připravenost na své budoucí povolání. Současná „jednotná“ maturita pro všechny je už myslím jaksi za zenitem.

Toto zamyšlení není rozhodně namířeno proti učitelům základních škol. Osobně si vážím všech učitelů. Je cíleno proti současnému systému. Ten je podle mého názoru zralý ke změnám.

Pěkné dny všem.