Školství - je třeba revoluce či evoluce?

Je krátce po jednotných přijímacích zkouškách a po písemných maturitách a ve sdělovacích prostředcích se objevila řada článků, ve kterých se řeší, proč nejsou žáci úspěšnější. Revoluce? Evoluce? To je to, oč tu běží

Je krátce po jednotných přijímacích zkouškách a po písemných maturitách a ve sdělovacích prostředcích se objevila řada článků, ve kterých se řeší, proč nejsou žáci úspěšnější.

Prošel jsem písemné práce, které mám k dispozici, a stejně jako v minulých letech jsem dospěl k závěru, že velmi často žáci chybují z důvodu neznalosti základních principů českého jazyka či matematiky.  Druhým důvodem je to, že se do složitějších úloh ani nepustí.  Chtěl bych přispět svým názorem k veřejné debatě. Nechci kritizovat stávající systém. Ten prošel od roku 1989 mnoha revolucemi, z nichž vytvoření ŠVP byla ta nejzásadnější. Oč zásadnější, o to méně zvládnutá. Ale to je jiné téma.

Byl bych rád, kdyby si všichni uvědomili, že vzdělávání dětí nezačíná v první třídě základní školy. Nesmí se totiž zapomínat na mateřské školy. Dávno jsou pryč doby, kdy si děti ve „školce“ jen hrály. Dnes kromě her mají paní učitelky v MŠ za úkol děti naučit řadu dalších činností, rozvíjet jejich jemnou i hrubou motoriku, socializovat je či v dětech vypěstovat vztah k hudbě, sportování, estetice… K tomu všemu potřebujete kvalifikované paní učitelky. Těch výborných máme velké množství /z cest po MŠ, kam chodí na praxi naše žákyně, jich znám opravdu hodně a pomyslně před nimi smekám klobouk/ a SPgŠ se snaží vzdělávat další, které by zaplnily prázdná místa. K nim však ještě potřebujeme lepší podmínky pro mateřské školy. Jedná se zejména o snížení počtu dětí na jednu paní učitelku. Současný stav (až 28 dětí na 1) je naprosto zoufalý. Musíme si uvědomit, že navíc do MŠ přibyly dvouleté děti a že se zvyšuje počet dětí se závažnými poruchami. S klesající porodností by tedy bylo nutné postupně snižovat normativ počtu dětí, nebo „jednoduše“ navýšit počet paní učitelek na 2, a to po celou pracovní dobu. Takto bychom daleko lépe zvládli přípravu dětí na vstup do základních škol.

Dalším krokem zcela jednoznačně musí být redukce RVP a učebních plánů základních škol. V současnosti to ve škole vypadá jako pořádný kvapík. Jeden den vysvětlíme látku, druhý den jedeme na další a dost často i zkoušíme tu včerejší. Šílené! Je třeba se vrátit k systému, kdy bude čas na to, abychom látku nejen probrali, ale abychom měli i dost času na její upevnění a opakování. Léta jsem dělal ředitele na základní škole. Jedním z cílů naší školy bylo to, aby žáci nepracovali neustále ve spěchu. Vydal jsem pokyny, že je lepší některé učivo nestihnout, ale raději postavit pořádné základy. Mnoho let jsme se o to snažili a celorepublikové testy nám následně daly za pravdu. Naši žáci se umisťovali mezi nejlepšími 10 % základních škol jak v českém jazyce, tak v matematice.  Spěch ve výuce vede k tomu, že - s výjimkou nejlepších - všichni ostatní žáci nemají základy natolik pevné, aby se časem nezbortily. Druhým faktem je, že přílišný spěch žákům notně kazil rukopis. A pokud žák píše neúhledně, vede to ke zvýšení chybovosti v jeho práci.

Současný systém PH max nám umožňuje i návrat k intenzivnější práci s žáky. Připomněl bych osvědčenou metodu v první až třetí třídě a tou bylo dělení třídy na dvě poloviny. Bylo by velmi prospěšné začít takto dělit český jazyk, matematiku a cizí jazyk – alespoň jednou či dvakrát týdně. V polovině třídy se učitel může věnovat daleko více individuálnímu přístupu k žákům. Věřte, že výsledek by se brzy ukázal. Na vteřinku odbočím ze ZŠ na naši SŠ. S blížící se maturitou z matematiky jsme k tomuto kroku přistoupili právě v tomto předmětu. Byli jsme překvapeni, že výsledky žáků se posunuly tak, že známky v úrovni 4 a 5 téměř vymizely.

Dalším pozitivním krokem by bylo upravení učebních plánů na druhých stupních základních škol. Je vědecky dokázáno, že pokud rozvíjíte člověka v dovednostech, ke kterým má dispozice, dosáhnete významného posunu. Kacířská myšlenka – musíme opravdu učit všechny žáky na druhém stupni všechny předměty se stejnou hodinovou dotací? Nebylo by lepší upravit základ „okrajovějších“ předmětů a nabídnout žákům individualizaci jen v některém z nich? Uvedu příklad. Jestliže má žák hudební sluch, pojďme ho naučit základy, vytvořme u něj vztah k hudbě. A pokud má výtvarné cítění, rozvíjejme v něm spíše to. Obdobné by to mohlo být u předmětů, jako je fyzika, přírodopis, chemie… Možná to zní moc kacířsky, ale pokuste se nad těmito kroky alespoň přemýšlet, hledat v nich to pozitivní. Zásadní je myšlenka, jestli chceme vzdělávat a vychovávat špičky, či chceme průměrnou šeď. Pro mě je zásadní i to, abychom minimalizovali žáky neúspěšné, otrávené či doslova zašlapané do země. O tom bude ale pokračování na téma změny na středních školách.

Jak vidno, není třeba revoluce. Postačí evoluce....

Pěkné dny všem.